WEATHER ALIVE

Björk – Fassora

Biologické techno, výkřiky zemitých basklarinetů, podhoubí všeho, co není vidět, přitom je to tak barevné a plné života. Björk znovu nabízí svůj nekonečně svůdný eklektický hudební příběh. Její písně se amébovitě proměňují v souladu s hudební logikou, která je vzdorovitě její.

Blackhaine – Armour II

Upřímný portrét hudebníka a choreografa, který balancuje na hraně. Temné meditace, niterné úvahy, vykloubená slova a fráze… Vše zasazeno do nevlídného prostředí industriálních kulis, které vykreslují šedivé prostředí maloměstského Salfordu. Je to ponurý, ale zároveň poetický pohled nabitý generačními traumaty.

Burial – Antidown

Za betonovými fasádami se skrývá svět, který jsme sami vytvořili. Svět degradovaný na dystopickou říši stínů. Občas se vynoří povědomá melodie nebo torzo „filmové“ hudby. Znějí útržky hlasů. Jsou to lidé, nebo roboti vyřazení z provozu, ponecháni svému osudu? A jaký je mezi nimi rozdíl?

Bill Callahan – YTI⅃AƎЯ

Jeden z nejosobitějších současných písničkářů. Callahan opět odhání škůdce (xenofoby, rasisty). Komicky načrtává válečníky za klávesnicí. Ptá se, jak znovu sjednotit člověka s přírodou. Vše se svým vrozeným klidem a typickou grácií. YTI⅃AƎЯ stojí v linii jeho minulých majstrštyků: Sometimes I Wish We Were an Eagle (2009), Dream River (2013), Shepherd in a Sheepskin Vest (2019).

Destroyer – LABYRINTHITIS

Uvězněni ve svých vnitřních bludištích, neschopni se jimi prodrat bez zranění. Mám Dana Bejara rád už několik let. Obdivuji „zlověstný diskotékový šmrnc“, jak to někdo přesně formuloval ve své recenzi.

Brian Eno – FOREVERANDEVERNOMORE

Pionýr ambientu, věčný hledač nových možností. Člověk, který už zachránil tolik kapel a hudebníků svým neotřelým producentským citem, natočil vzácné vokální album plné vřelých emocí a apokalyptické úzkosti.

Gilla Band – Most Normal

Oceňuji tu vzpříčenost vůči celému svému okolí. Dekonstrukce konvenčně strukturovaných písní vytváří bohaté textury, což vede k jinému druhu poslechového zážitku. Rock, jak si ho představuji v jednadvacátém století. Rock, v němž nechybí drive, drzost a řada svébytných slovních hříček. „Je tu bod, kdy jsem přestal být roztomilý / tečka za mým mládím“.

Infinity Knives & Brian Ennals – King Cobra

Ennals a Infinity Knives nás přivádějí do studia, kde se válí několik syntů a nejslavnější bicí mašina na světě: Roland TR-808, v dalším přístroji bliká databanka nádherných padů. King Cobra je zvukem současnosti. Je nestydatě dravé a lahodně DIY. Nelpí na ohraném hip-hopovém mustru.

Loraine James – Building Something Beautiful For Me

Loraine James vzala hudební dědictví Julia Eastmana, důležité a bohužel pozapomenuté osobnosti americké avantgardy, a reinterpretovala ho svým způsobem. Tato pocta není prázdnou poklonou, ale mimořádně vášnivou reimaginací. V důsledku je Building Something Beautiful For Me dalším svébytným dílem této anglické umělkyně.

Moor Mother – Jazz Codes

Na tomto svém osmém albu prozkoumává Moor Mother černošskou hudební historii, ale i hranice žánru, které už několik let utváří a posouvá. Jazz Codes je snovou a surrealistickou směsí všeho možného od hip-hopu a jazzu po elektroniku a poezii. Jde možná o její nejvstřícnější nahrávku.

Beth Orton – Weather Alive

Mír a ticho. To je velmi stručná charakteristika osmého alba této anglické písničkářky. Weather Alive je malátné a pomalé, rozvíjí se jako vzdouvající se mrak. Jako by Beth měla potíže s vyjádřením své hudební i verbální myšlenky, ale přitom neslevila ze silných emocí.

Spiritualized – Everything Was Beautiful

Silné melodie, dynamické kontrasty, velké refrény, obrovská orchestrace a postupy, na které se mohu spolehnout. A i když název alba odkazuje do minulosti, jedná se přece jen o jakési hledání krásy, ne-li velké nádhery v čase přítomném.

Kae Tempest – The Line Is a Curve

Čtvrté album Kae Tempest pokračuje v tradici beatové poezie básníků, kteří se zajímají více o nástroje než o tužky. The Line Is a Curve není hip-hopová nahrávka, Kae nerapuje, spíš sympaticky kolísá mezi beaty. Pro mě osobně silná vlna současného vyprávění.

Ocean Child – Songs of Yoko Ono

Jednoduchost, čistota a křehkost těchto nově interpretovaných nahrávek odhalila výjimečný a opomíjený kompoziční talent Yoko Ono. Hodně písní tady dokonce předčí originál.

Billy Woods – Aethiopes

Vypráví se o otroctví, imigraci, o černošské diaspoře. Všude se to hemží obrazy chladného a bezcitného lidského chování. Hojně jsou využity tradiční nástroje konkrétního regionu. Z masivního hukotu afrických rohů jde děs. Jindy se šeptavé perkuse a zvonivé drnkání kalimby v kombinaci s rapperovými slovy mění v bolestné slzy.