Blacklips Bar: Androgyns and Deviants — Industrial Romance for Bruised and Battered Angels, 1992—1995

„Neříkám, že to tam bylo každou noc skvělé nebo že show byla pokaždé fantastická. Někdy bylo bolestivé se na ně dívat. Ale bylo to místo, kde umělci mohli experimentovat a zkusit si zajít až na hranu, učit se svému řemeslu před živým publikem. I když tam přišlo někdy jen pět lidí. Ale když některý z těch pořadů klapl, tak byl opravdu kouzelný.“

Města mění svou tvář jako lidé. Každá doba měla svá kultovní města-místa, na která se vzpomíná, která měla svou důležitost stejně jako lidé, kteří tam žili a na oné kultuře se podíleli. S každým okleštěním kultury umírá i duch místa. Sám bych jich dovedl v Praze jmenovat hned několik. Skromně se domnívám, že dvě-tři taková místa, jež měla svou dobu, svůj genius loci, jsem i vybudoval. I z tohoto důvodu mě nahrávka Blacklips Bar: Androgyns and Deviants… nadchla, i z tohoto důvodu jsem se pustil do podrobného prozkoumání obsahu, který sestavila a na kterém se v mnoha příspěvcích podílela ANOHNI.

PYRAMID CLUB

Takovým ikonickým prostorem byl celá osmdesátá léta newyorský noční podnik Pyramid Club na East Village, otevřený v roce 1979 a kvůli Covidu uzavřen v roce 2020. Tento klub, který spisovatelka Tricia Romano popsala jako „bezpečné útočiště pro šílence, geeky, podivíny a snílky“, byl v 80. letech jedinečný v tom, jak dokázal skloubit všemožné styly pod jednu střechu a být zároveň inkubátorem raných, dnes bychom řekli „queer umělců“, což zahrnuje vše od dragu, punkových a hardcorových koncertů, diskotékových nocí a kabaretních show… Svého času hostil i Madonnu, Lydii Lunch, Davida Wojnarowicze, RuPaul. Klub si pochopitelně prošel několika vrcholy i pády. Což detailně ilustruje právě tato nahrávka, zachycující talent a bezprostřednost svých tvůrců na pozadí tehdejších okolností. Tragédií byl zejména konec osmdesátých let, kdy byla komunita doslova zdecimována epidemií AIDS.

BLACKLIPS PERFORMANCE CULT

Blacklips Performance Cult je projekt, který v roce 1992 založila ANOHNI spolu s Johannou Constantine a Psychotic Eve. Původně zamýšlený jako kabaretní a DJ-projekt se postupem času utvářel, proměňoval a rozrůstal, skupina psala scénáře, a potom je prováděla na pódiu. Blacklips nalézali motivaci v textech Jeana Geneta, Johna Rechyho nebo postpunkové feministky Terence Sellersové. Především ale mazali hranice mezi drag culture, kabaretem, divadlem a aktivismem.

Uskupení Blacklips se záměrně odlišovalo od svých předchůdců, jako byli The Cockettes, Angels of Light, Bloolips a Theater of the Ridiculous. Kulisy stavěli z průmyslového odpadu, který nacházeli v ulicích East Village, jako poctu Jacku Smithovi (průkopník undergroundové kinematografie). Téměř vše podléhalo estetice post apokalyptického punku. Skupina inscenovala surrealistické, groteskní i absurdní hry s řadou písní a tanečních čísel. Představení jako Death! A The Funeral of Fiona Blue často končila „hromadou mrtvých těl“ na jevišti, což byla přímá reakce na AIDS. ANOHNI zde poprvé získala pozornost pro svůj mimořádný projev. Během vystoupení zazněly písně Rapture, Blue Angel a Hitler in My Heart, které se později objevily na debutu její kapely Antony and the Johnsons. Kolektiv byl aktivní od léta 1992 do jara 1995.

Některá vystoupení byla na hraně, ale vždy bez jakýchkoli zábran reflektovala dobu. Umělci si zakládali na pečlivém, výhradně vlastním make-upu a rádi sahali po děsivé estetice. Členové skupiny kupříkladu „vyzvraceli“ mrtvolu Jacka Rozparovače, zasypali své publikum zvířecími orgány a jednomu z herců „vytrhli“ z břicha krvavý plod. Pak se přenesli do písně, jednotlivá čísla byla mnohdy nechtěně vtipná, především díky „přehnanému“ sebevědomí a nešikovnému herectví. Poslední hra skupiny, 13 Ways to Die, provedená 13. března 1995, posunula jejich vnitřní melancholii do krajností. Celé obsazení zinscenovalo svou vlastní smrt. Pravda na jevišti byla „zničující“, pravda prostoupená nevyhnutelnou hrůzou vrcholu AIDS byla pochopitelně mnohem horší. Katalog, který se prodává zvlášť, zachycuje na sérii fotografií jednu z postav, na jejíchž hýždích bylo načmáráno „RIP NYC“.

ANDROGYNS AND DEVIANTS

Deska Blacklips Bar: Androgyns and Deviants — Industrial Romance for Buised and Battered Angels, 1992–1995, je kompilace, která vyšla spolu s knihou Blacklips: Her Life and Her Many, Many Deaths (fotografie, scénáře, rozhovory, eseje), vše propojené s klubem Pyramid a vymezeno konkrétní dobou. Neméně podstatný je i fakt, že prostor klubu se stal základem pro pozdější kariéru ANOHNI.

Nahrávka je sebraným souborem písní, bez výraznější dramaturgické linky. Je zde mnoho vrcholů a minimum vyloženě hluchých míst. Deska plyne svižně, přestože má devadesát minut. Skvělé kousky předvádí Dean and the Weenies, jejichž vzdorovitý a mistrně vygradovaný kousek „Fuck You“ je jedním z vrcholů desky. Bez vulgarit, které měly na jevišti jistě své opodstatnění, se neobejde snad žádný track. Často se člověk upřímně zasměje i bez znalostí dalšího kontextu. Nenapodobitelný frontman Dean Johnson uráží nejmenovaného nepřítele: „Přál bych si, aby ses udusil módním doplňkem.“. Kabuki Starshine si „do podkresu“ k vyprávění vlastního příběhu My Final Moments nechala zahrát Beethovenovu sonátu pro piáno no. 14. Je to pochopitelně velmi dojemné. „Jsou smrtelně povrchní, mají pochybné estetické hodnoty…“ Snášelo se na jejich bohatě natupírované hlavy. Nalezneme tu velmi procítěnou předělávku Lou Reedovy písně „Satellite of Love“ v podání Lambert Moss, která ji interpretovala v roli Ebony Jet. Nebo „Sister Morphine“ od Rolling Stones v podání Sissy Fit, dva šansony, které přitahují pozornost svým zoufalstvím. Překvapením je Diamanda Galás s žalozpěvem „Double-Barrel Prayer“.

ANOHNI v roli Fiony Blue připomíná, jak Blacklips ve své nejprogresivnější podobě zacházeli s drag. Ne jako s něčím humorným a parodickým. Blacklips byla cesta, jak upřímně získat přístup k sobě samému. Tento moment činí z nahrávky fascinující introspektivní dokument. Ti, kteří přežili, přežili i díky tvorbě.

Tato kakofonie vášně, hysterického odporu, surrealistického hororu, znepokojující něhy a histriónského humoru odhaluje do úplné nahoty ztracený svět, který se dal prožít za „5 babek“. Deska Blacklips Bar: Androgyns and Deviants… aneb Industriální romance pro poraněné a zbité anděly velmi přesvědčivě zachycuje pohled na jeden z posledních projevů queer subkultury v NYC před příchodem internetu a sociálních médií.