King Krule – Space Heavy

„Když vyrůstáte v jakémkoli velkém městě, poznáte tolik krásných kultur. Vyrůstal jsem se spoustou otevřených očí kolem sebe, což ovlivnilo i mé oči.“

Britský hudebník King Krule (Archy Marshall) se na své čtvrté studiové nahrávce ponořil do hutné slow rockové melasy nevybočující z jeho předešlé tvorby, stále ale působící dostatečně uhrančivě. Marshallovi se znovu podařilo přesvědčivě vybarvit obrys vlastního světa, který je žitý, prožitý a ve svých osmadvaceti skoro až odžitý. Deska má spíš atmosféru sychravého podzimu než přicházejícího léta, rackové krouží nízko nad hlavou, vlny přílivu repetitivně naráží o břeh, v dálce krutosti dětských her a hádky jejich rodičů… Ostatně atmosféra je to, co budu skloňovat v této recenzi asi nejčastěji.

KING

Mám pro Archyho slabost, považuji ho přinejmenším za jednoho z nejzajímavějších umělců posledních patnácti let. Mám také slabost pro jeho artefakty v podobě coverů, na nichž se výtvarně podílí jeho bratr Jack Marshall. K jejich výbornému bočnímu projektu A New Place 2 Drown (2015) vyšla i dvěstěstránková kniha kreseb, fotografií a básní. Jednotlivá alba tak tvoří vkusně ucelenou sbírku, rozpoznatelnou na první pohled.

SPACE

Space Heavy vzniklo v letech 2020 až 2022. Jeho kreativní proces probíhal během dojíždění mezi dvěma britskými městy – Londýnem a Liverpoolem. S Archyho partnerkou Charlotte Patmore se stali rodiči a rozhodli se usídlit v Liverpoolu. Je třeba podotknout, že tato životní změna nepochybně ovlivnila atmosféru a tón celého alba.

Zajímavostí je, že na platformě Bandcamp, kde bývá uváděno místo působení kapely, je uvedeno „Prague, Czechia“. Tato skutečnost je rovněž patrná v tagu, kde figuruje název Prahy. Toto spojení se projevuje i na předchozím albu The OOZ (2017), kde se nachází skladba s názvem Czech One. To vše nasvědčuje tomu, že tato reference má svůj hlubší význam, jenž může být mnohem více než jen náhodným prvkem. Naneštěstí se mi nepodařilo dohledat další informace, které by osvětlily podstatu tohoto propojení.

Nyní se vrátíme zpět do britských končin. Během svých častých cest mezi Londýnem a Liverpoolem byl Marshall fascinován pojmem „meziprostor“. Tento termín označuje prostor, který existuje mezi různými aspekty života, jako jsou práce, města, lidé a umění. Album Space Heavy reflektuje tento koncept a přináší posluchači pohled na situace a vztahy, jež se nacházejí ve stavu rozkladu. Texty na albu většinou pocházejí z pera samotného Marshalla. Co se týče hudby, spolupracoval s renomovaným producentem Dilipem Harrisem, saxofonistou Ignaciem Salvadorem, bubeníkem Georgem Bassem, baskytaristou Jamesem Wilsonem a kytaristou Jackem Towellem. Tato kolektivní spolupráce přináší na album pestrou škálu hudebních prvků a barev.

HEAVY

V centru zvuku Space Heavy je buclatá baskytara zalitá jeskynním reverbem, vše se nese ve velmi vláčném tempu. Zpustlé bicí doprovází laxně naříkavá kytara, občas se ozvou phasery syntů a osamělý saxofon znějící z dálky, aby posléze zahřměl do nejvypjatějších situací a uvolnil pnutí. Marshallův dunivý hlas vibruje temnými ulicemi města a vypráví... Deska je opět velmi, velmi osobní. Vše tvoří pevný jednolitý celek. Dokonce i skladby, které vyšly jako singly samostatně, znějí mnohem lépe v kooperaci s dalšími tracky na desce. Album má, jak je v případě King Krule zvykem, mnoho fantastických drobných detailů, na něž je třeba si udělat čas, ponořit se a jednoduše poslouchat. Žádné klasické vzorce sloka, refrén, sloka, refrén, sólo tady nenajdete, na to je Archy příliš talentovaný.

Ve skladbě nazvané Hamburgerphobia, Marshall zprostředkovává pocity, které jej ovládnou, když konzumuje hamburger na veřejném prostranství obklopen hladovými ptáky v parku. Tato metafora, opakována v různých obměnách, zahrnuje mnoho složitých vrstev a zároveň je základním pilířem celého alba Space Heavy. Zvuková mlha, která se zde vytváří, slouží k budování husté atmosféry neklidu. Cítíme se ztraceni v neustále se měnícím směru. Během celého procesu lze pozorovat snahu naplnit touhu po pokroku, po lepším světě, avšak ta často působí jako marná a neúspěšná.

Výsledkem je atmosférické album se spoustou temných stínů, které se jeví jako prázdné siluety, do nichž lze zasadit vlastní příběhy.