ANOHNI and The Johnsons ~ My Back Was A Bridge For You To Cross

„Když jsem ho poprvé uslyšel, hned jsem věděl, že se nacházím v přítomnosti anděla.“

„Lou byl pro mě jako otec. Nikdy jsem se necítila tak vnímána a milována mužem za to, kým vlastně jsem. Neúnavně bojoval za to, aby o mně bylo slyšet. Moje kariéra by se nikdy nerozběhla bez Louova ohromného vlivu.“

JOHNSON & STONEWALL INN

28. červen 1969 je významným datem pro celou queer minoritu. Povstání Stonewall bylo sérií nepokojů, které vypukly v Greenwich Village v New Yorku v reakci na policejní razie v gay baru Stonewall Inn. Tyto nepokoje trvaly tři dny a byly důležitým milníkem v boji za práva LGBTQ+. V čele odporu stála Marsha P. Johnson, transgender aktivistka a drag queen. Johnson byla jednou z prvních, kdo se postavil policii a začal se bránit. Její činy inspirovaly ostatní a revolta se rychle rozšířila.

Po Stonewallském povstání se Marsha stala jedním ze zakládajících členů Gay Liberation Front (GLF) a Street Transvestite Action Revolutionaries (STAR). Svůj život zasvětila obhajobě transgenderových práv, LGBTQ+ mládeže bez domova a lidí žijících s HIV/AIDS. Její aktivismus později pokračoval daleko za běžné protesty a demonstrace. Byla také známá svou péčí o mladé bezdomovce, kterým poskytovala bezpečné místo k pobytu, čímž si vysloužila přezdívku „starostka Christopher Street“.

Marsha P. Johnson byla nalezena ráno 6. července 1992 mrtvá v řece Hudson v New Yorku. Nalezena byla nahá, na hlavě a krku měla modřiny. Policie původně případ uzavřela jako sebevraždu, ale členové komunity a rodina Johnsonové trvali na tom, že se jednalo o vraždu. V roce 2002 byla příčina smrti Johnsonové překlasifikována na „neurčeno“. To znamená, že policie nemá dostatek důkazů na to, aby případ vyšetřovala jako sebevraždu nebo vraždu. Existuje několik teorií o tom, co se Johnsonové stalo. Někteří lidé věří, že byla zavražděna kvůli své sexuální orientaci nebo genderové identitě, jiní, že byla zabita za svou aktivistickou činnost.

Po celá desetiletí byl příběh Marshy P. Johnson z velké části zastíněn a přehlížen. Její odkaz si však v posledních letech získal uznání a ocenění díky úsilí aktivistů a historiků. Marshino dědictví dnes žije prostřednictvím různých iniciativ a organizací. Její nebojácné odhodlání a neochvějná oddanost spravedlnosti nadále inspirují nespočet jednotlivců. A bude navždy připomínat boj za rovná práva queer lidí.

Počátkem února 2020 oznámil guvernér státu New York Andrew Cuomo, že na počest Marshy P. Johnsonové bude pojmenován East River Park v Brooklynu.

Tolik poměrně obsáhlé intro k desce My Brick Was A Bridge For You To Cross, která je poctou Marshe P. Johnsonové.

JOHNSONS & ANOHNI

Sedm let po vydání sólové nahrávky Hopelessness je zpěvačka ANOHNI zpět s novinkou nazvanou My Brick Was A Bridge For You To Cross. Při této příležitosti se ANOHNI vrací k The Johnsons, své již renomované kapele, která má za sebou pozoruhodnou kariéru a od níž se na nějaký čas odpoutala, aby vyzkoušela sólovou tvorbu. Zároveň dovršila proces genderové transformace.

Anohni poznala Marshu Johnsonovou osobně v létě 1992, pouhých šest dní předtím, než byla nalezena mrtvá. Považovala ji za „duchovního průvodce“, pojmenovala po ní svou kapelu a psala o ní již dříve v písních, kupříkladu v River of Sorrow.

Po elektronickém experimentování, které nabídlo Hopelessness, se ANOHNI rozhodla vrátit ke svým kořenům a znovu oprášit zvuk svých prvních alb s The Johnsons. Nabízí opět jemný přístup k soulu a písničkářství, na druhé straně ale také jakýsi nový „art rock“, který předchozí žánr vhodně doplňuje. „Can´t“ a „Rest“ jsou možná vůbec nejdrsnější rockové písně, jaké jsme od Anohni slyšeli.

Produkce Jimmyho Hogartyho je promyšleně strukturovaná. Aranžmá opět zachraňuje projekt, který pro všechnu svou tíhu, bolest a angažovanost mohl dopadnout jako uplakaná sladkobolná křeč. Všímám si obecně, že u desek Johnsonů jsou tisíckrát slyšená slova a fráze posunuty díky nápadité produkci na mnohem vyšší úroveň. Písně jsou tiché, a přece bujné, expanzivní. Tato alchymie mě na všech jejich albech baví, působí úlevně svou vlastní tichou revolucí.

Podstatnou věcí všech alb tohoto uskupení – a pro toto album to platí dvojnásob – je angažovanost. Připomíná, že minulosti stále něco dlužíme. To, že jsme jako minorita vidět a slyšet není samo sebou. Tolik lidí muselo zemřít proto, abychom my mohli žít v relativní jistotě nebo v relativním respektu. Od prvního až po poslední text se ANOHNI snaží probudit společenské svědomí. Ať už zpívá o nenávistných projevech nebo o životním prostředí. Takto dobře hudebně zvládnutých aktivistických desek není tolik.

My Brick Was A Bridge For You To Cross není jen projekt návratu ke kořenům, ale je také svědectvím o důležitosti počinů ANOHNI And The Johnsons, počinů, které přispívají k uvědomělejšímu vidění světa, navíc prostřednictvím pozoruhodných skladeb.