Vojtik Live

Brno Kafara, 19. 4. 2024

„Mne je jedno, ako ma ľudia vidia, ale akonáhle môžem urobiť nervy nejakému náckovi, tak ma to extrémne baví. Životne mi to prospieva.“

V polovině dubna hostil brněnský prostor Kafara aktuální slovenské zjevení, říkající si Vojtik – mladý kluk, jenž svým jménem předznamenává sympatickou dočasnost. Neumím si totiž představit, že pod tímto názvem se dá s přesvědčivou tváří vystupovat i ve třiceti. Ale v popu i rocku je vždy jistá dočasnost spíše kladem.

Když jsem si psal s kamarádem o Vojtikovi, poznamenal, že nahrávky jsou skvělé, ale teprve živě to stojí za to. Napsal jsem do Revue Prostor text o jeho debutu, který byl vzápětí přeložen do němčiny. Poslouchám poslední Vojtikovo EP Dopamind… Tlacháme… pak se po chvilce odmlčí a s úsměvem v hlase řekne – „a nejsi na takové koncerty starý?“ Ne, proč?

NEVĚŘÍM, ŽE UŽ JSME STAŘÍ

Stará je Kafara v Obřanech, kde Vojtik vystupoval, jedná se o nezávislý kulturní prostor, který vznikl v roce 2017 s cílem oživit faru v brněnské čtvrti Obřany a vytvořit tak komunitní centrum pro setkávání, sdílení a kulturní aktivity... Je to periferie, což vůbec není nevýhoda, dojet sem vyžaduje jisté úsilí a trpělivost, odvděčí se vám ale velmi příjemný prostor, milá obsluha a skvělá nabídka pochutin i pití. Duch místa je neméně důležitý, mísí se tu stará architektura s těmi modernějšími přístupy dneška. Lekl jsem se trochu velkého kříže v zahradě u vstupu. Kafara ale není provozována žádnou konkrétní církví. I když v minulosti patřila katolíkům, dnes je otevřená všem lidem bez ohledu na jejich náboženské vyznání, orientaci, původ.

Součástí Kafary je dnes poměrně moderní koncertní pokojíček s lustrem uprostřed, který slouží novým hudebním, ale třeba i výtvarným jménům. Neodděluje vás pódium, jste s hudebníkem v jednom prostoru a vidíte mu takzvaně až do kuchyně.

Ale zpět k tomu stáří vs mládí, kamaráde, hlodá to ve mně! Říkám si, že to třeba fakt bude trapné, stát vprostřed koncertu mezi ukřičenými teenagery… A tak se raději postavím dozadu a čekám, mapuji situaci. Potom si vzpomenu na stará jména, která se v této souvislosti hodí připomenout, protože mi v lecčem Vojtika připomínají. Ano, myslím na Jimmy Somervilla i na Marca Almonda. Začínali také jako dvacetiletí, mluvili o podobných věcech, potýkali se s podobnými problémy... Atakdále… A když se mi myšlenky rozběhnou šířeji, musím se zákonitě ptát, co je po těch bezmála více než padesáti letech jinak? Žádné dobré skóre nenabídnu! Minority na východ od Berlína kdekdo opět dehonestuje, zase všichni cítíme Rusa u hranic a k úzkosti z jaderného konfliktu nám přibyla ještě úzkost klimatická.

BRNO JE COOL

Možnou trapnost vystřídal úlevný výdech. Objevilo se tam pestré složení posluchačstva. Včetně malého množství velkých vousatých mužů středního věku. Což je v tomto kontextu vždy velmi pozitivní.

Přišel jsem dřív, protože jsem si chtěl projít prostor a seznámit se. Vzápětí mezi hrstku prvních příchozích vstupuje i Vojtik v černé kožené kombinéze a nezávazně konverzuje. To je velice příjemné překvapení. Pochopitelně padají nesmělé dotazy na Slovensko. Vojtik pokrčí rameny a mezi mezírkami zubů smutně procedí, že se asi odstěhuje. Ale určitě ne do Prahy, „ta je veliká“. „Milujem Brno a vás, Brno je cool,“ hovorý s úsmevom, „akorát tu máte agresívne drag queen!“ Ukončí dialog a odcupitá. Tato komunikace je chytrým navázáním pouta, které se později při koncertu bude hodit.

Ten trval zhruba 45 minut a byla to celkem slušná jízda. Vojtik – pochopitelně, že ve svém ikonickém kostýmku – dovede perfektně vtáhnout publikum na svou stranu, je to nutný předpoklad, neboť jezdí bez živých hudebníků, vše pouští z compu. V úvodu upřesnil, že bude hrát nové věci, ale že i na hity dojde, a ano, i na Detvianský sen… Jeho fascinující bezprostřednost se tady vyjevila v plné kráse. Když zpíval tuto tisíckrát ohranou píseň – jen na YouTube má přes 210tisíc zhlédnutí –, v půlce se zarazil: „Akoto je, dopiči!?“ Záměr? Každopádně trefně okomentovaný stav. Ano, té písničky už musí mít plné zuby.

PRINCEZNA SLOVENSKÉHO POPU

Jeho písňové texty doslova hladoví po spravedlnosti! Myslet si, že pop se nedovede ponořit dostatečně hluboko, aby dokázal vytáhnout hutný, komplexní a dostatečně teatrální výraz společenského neduhu, tady opět tvrdě naráží. Ale možná i proto je Vojtík fascinující úkaz. Ukrývá v sobě to typické a velmi důležité pnutí, protipohyb, kterým se řídí všechno zajímavé, bez ohledu na škatulky a žánry. Všichni se vlníme v sladkých rytmech lollipopu na poměrně závažné texty, s nimiž by před deseti lety neměl nikdo odvahu přijít. Navíc je to chytře a zábavně zvládnuto – funguje to stejně dobře na kluky, holky, vousaté chlápky i jejich přítelkyně nebo manželky.

„Jebem vaše staré kázně, ano, som to ja, princezna podpolania…“ Zpívá sebejistě v posledním tracku posledního EP Dopamind. A tomuto koncertu skutečně už chyběla jen korunka, korunka na hlavě princezny slovenského popu.

poslechni si audioverzi textu s ukázkami

 

přečti si také:Vojtik – Kvety z Podpoľania