Beak> >>>>

Invada Records, 2024

„Chci jen dělat zajímavou hudbu, pořádné písně se správnou životností a mít slušné místo ve sbírkách lidí.“

Beak>, tvoří Geoff Barrow (bicí/zpěv), Billy Fuller (baskytara) a Will Young (klávesy), pochází z Bristolu a mísí krautrock, elektroniku a psychedelií, charakterizovanou opakujícími se rytmy, ambientními texturami a vrstevnatou instrumentací. Členové kapely, známí svým improvizačním přístupem, se podíleli na různých hudebních projektech, do kapely tak vnesli různorodé vlivy. Za ta léta si vybudovali reputaci především pro svá živá vystoupení.

Kdo alespoň trochu sleduje bristolskou scénu, nebo alespoň hudební Anglii, těm není třeba Beak> představovat. Kapela znovu prokazuje, že nežije ze stínu svých předchozích kapel, a že by se měla čím chlubit! Nebudu to zde rozvětvovat a tvořit odbočky, které si několika kliky může kdokoli dohledat při zadání jména Geoff Barrow. Je cítit, že kapela toho chce mít s hudebním průmyslem společného co možná nejméně.

>>>> pod tímto označením vychází jejich čtvrté album, které se objevilo bez předchozích singlů reklamních spotů i řečí. Snad, aby bylo zažito jako ucelený kus, než jako jednotlivé písně. Nahrávání probíhalo ve Walesu a poté pokračovalo v Invada Studios v Bristolu. Je lákavé napsat, že nové album >>>> je návratem do formy, až na fakt, že Beak> svou formu nikdy neztratili, pouze se s každým dalším dílkem posouvali.

Beak> vědí odkud a kam směřují, linie hudebních myšlenek se proplétají, občas se ztrácí, hrají spolu ale dost dlouho na to, aby si ve svých vystoupeních vytvořili synchronicitu, poskytují si navzájem prostor k adaptaci, ale i dostatečnou trpělivost k prozkoumávání nápadů. Tato důvěra je zřejmá především na aktuální desce, nahrávce v neustálém pohybu, se spoustou kolísavých syntezátorů, v sevření basové linky a bicích, které to všechno neomylně drží pohromadě. >>>> je vlastně poměrně přístupné album, ne-li nejpřístupnější z jejich dosavadní tvorby. O posunu do mainstreamu ovšem nemůže být řeč.

Z nahrávky je cítit jas a klid, ale i cukající nervy a temnější odstíny, okamžiky vytvářející dynamický celek. Směs krautrockových rytmů, analogových syntezátorů a psych-popových melodií vytváří dnes už charakteristický zvuk kapely.

Obal odkazuje na internetovou estetiku, skupinka osamělých mužů čelí ohni v očích milovaného domácího mazlíčka Alfie Barrowa (vyobrazeného na obalu). Působí to surreálně a navozuje lehce podvratné pocity.