Walt Disco: The Warping

Label: Lucky Number

„Naše hudba má kořeny v historii, ale je o přítomnosti a budoucnosti. Chceme ukázat, že i v digitálním světě je prostor pro autentické emoce.“

Walt Disco tvoří James Potter aka Jocelyn Si, Lewis Carmichael, David Morgan, Finlay McCarthy, Charlie Lock a Jack Martin – kapela, která osvěžujícím způsobem čerpá z nové vlny 80. let. Inspirují se jmény jako David Bowie, Talking Heads, The Cure, Pulp, Suede, ale dokáží tyto vlivy přetavit do moderního zvuku, který odpovídá dnešní době. Jejich tvorba nabízí bohatou škálu stylů – od uhlazeného popu, přes hymnický rock až po experimentální hyperpop. Walt Disco si hrají s genderovými konvencemi a přinášejí nové pohledy na lásku a sebezkoumání v digitálním věku.

JE TO NAŠE REALITA, NAŠE PRAVDA

Sledovat reakce na kapelu Walt Disco je zajímavé, protože ukazují, jak se lidé snaží vyrovnat s jejich odlišným přístupem. Na jedné z fandovských stránek, které rád navštěvuji, mě zaujaly následující výroky: „The Warping jen málokdy nudí. Na zpěvákův příliš teatrální hlas si však musíte zvyknout a to není vždy jednoduché.“ „Zní to jako přehnaná parodie na Davida Bowieho, Jarvise Cockera a Bryana Ferryho.“ „Chci mít rád Walt Disco, ale vokály to do značné míry znemožňují – je to škoda, protože potenciál pro něco unikátního tam rozhodně je.“

Tyto názory mě překvapily. Pro mě je afektovanost a campová estetika přesně to, co vytváří prostor pro autentické sebevyjádření lidí, kteří milují novou vlnu, glam rock nebo disco. V těchto stylech vždycky šlo o víc než jen o hudbu – je to způsob vyjádření identity, hravosti a autenticity. Jocelyn Si, často tyto hodnoty zdůrazňuje. Jedním z jejich častých motivů je povzbuzení k sebepřijetí. V jednom rozhovoru řekla: „Je důležité být věrný sám sobě, i když to znamená být trochu divný.“ Tento postoj dokonale vystihuje podstatu hudby Walt Disco.

SEVŘENĚJŠÍ, ÚZKOSTNĚJŠÍ

Ve srovnání s jejich debutovým albem Unlearning (2022), nahraným během lockdownu, působí nová deska The Warping mnohem dospěleji, promyšleněji a překvapivě zdrženlivěji. Je sevřenější a jaksi úzkostnější. „Come Undone“ je téměř jediným čistě popovým číslem. Od cynického disco hitu „You Make Me Feel So Dumb“, přes něžnou ukolébavku „Pearl“, až po hořkosladký „Black Chocolate“ a intimní „Jocelyn“, se kapela ubírá klidnějším, jemnějším směrem, než na předchozím albu. Fanoušci jejich debutové desky mohou být mírně zklamáni absencí experimentu a rozmanitosti, které jsou pro první nahrávku tak typické. Je překvapivé, že debut Unlearning, napěchovaný hity, nezaznamenal úspěch. Obávám se, že ani The Warping, přes všechny své kvality, nezíská větší uznání – a to je škoda.

Walt Disco patří k nejzajímavějším zástupcům post-brexitové nové vlny. Rád bych je zažil naživo v komornějším klubu – rozhodně ne jako předkapelu OMD, se kterými letos v únoru vystoupili v Praze. Podle živých záznamů, které jsem viděl na YouTube působí jejich koncerty naprosto strhujícím dojmem.

O KROK NAPŘED

Walt Disco stále trochu hledají svůj prostor. Procházejí vývojem od nepředvídatelného kabaretně-popového uskupení k sebevědomé a vyzrálejší kapele. Je jasné, že Walt Disco mají ohromný hudební potenciál a skutečně výjimečné dílo by mohlo přijít už s jejich příštím albem.

Queer hudební scéna má často schopnost být o krok napřed, přinášet svěžest a novátorství. Proto přijměte jejich excentrické manýry s otevřenou náručí, přehlédněte drobné nedokonalosti, zapojte fantazii a nechte se unést jejich unikátním stylem.