Tvar č. 14/2009

Literární obtýdeník

ATRIUM
fragment

I.

Z atria zbývají trosky - ze stínů představa

Okrouhlý chrámek je částečně rekonstruován
pro onu mizivou procentuální účast na lásce

II.

Odhlédnu
od milostných juvenilií -
stojíš zády ke květům
nohy jako střecha panteonu
nad nimiž dva půlměsíce svírají
veškerou krásu světa
na nebi je celý Řím
flotilu táhnou napříč půlnocí
stojíš v nakročené cudnosti - nehybný
jako fragment močícího chlapce

III.

Jen mraky a mraky - bílé zvlněné husté
s dynamickou animací
vyrýsovaná stehna mladíků
jejich úponky pod saténovými nadrchanými spodky
měli se k sobě - tvářemi k úsvitu - osvícení
absolutno zrozené přítomností
úpěnlivá magie dne
zvuky
vůně
mrazení v zádech
soustředění
pár rychlých tahů -
tvar tvar tvar

IV.

Jenom nádech zadržet a zírat zírat zírat
v rozptylu probouzejícího se světla
naslouchat pronikavé šíji plné ozvěn
jak svolává k sobě divoké psy
tak jednoznačně se podvolující
dokonalé symetrii úst

V.

Postavím proti slunci víno s rudým stínem
Jeho zrání bude výbušné – Dionýsův dar
Mladé víno smíšené s mořskou pěnou a trochou hlíny

VI.

Za tajemství země
se omlouvám
neuměl jsem docenit
– promiň –
tolik barvotisků přes okraj
zřícených balvanů
rýh a hrnců
vymletých proudící vodou
žeber a žlábků
škrapů a sutě
krasových květů

VII.

Rybičkou mě pohladil
Po ostří plachého srdce
Jizvu napříč porobil
Přeťal kříž
Přeťal hvězdu v tepně
Morava pláče
Morava za deště
Nezralé plody
Nezhojené rány

VIII.

Jinoch -
je v tom
povzdech
říční prolom
i provinění
eruptivní hlas
odkudsi
z nitra artikulace
vyhloubený
vlastní silou

IX.

Jak si stále méně rozumíme společnou řečí
Jaký pod námi je propastný rozdíl
Jaká nad námi jsou rozepjatá křídla

X.

Slunce prochází střechou atria
pohybuje stíny spojnic
rekonstruuje světlo - náladu - pocit

Je to kolosální
jako střídání božských generací nad světem