Úvodní slovo katalogu Galerie Jiřího Jílka

Psát doprovodný text Aleši Kauerovi k výstavě je nesnadné a možná i zbytečné. Přesné slovo a jeho podání s vytříbeným smyslem pro důraz i pomlku je mu přirozeností. Lepší napsal by sám a nejlepší „píše“ svou prací.

Po Zbyňku Semerákovi a vedle Petra Válka je v galerii už třetím z podivuhodně dobrých zdejších samouků. Nerad se opakuje a tak je každá jeho výstava překvapením. To podstatné neopouští a dál rozvíjí. Nalézá nové proměny formy i výrazu toho, co mu už vlastní povahou nabízejí výchozí materiály. Často je mísí, vrství a kombinuje, podřizuje záměru i podvoluje se jim. I obrazy se slovy vzájemně kloubí, ale nezaměňuje, Obojí jasně rozlišuje, anebo přesněji: slovo je mu tvárným prvkem obrazu, jeho jinou linií či tvarem, a současně i samo sebou. Barevností nehýří, střídmá černobílost mu ponechává více prostoru pro tvarosloví.

Od prvopočátečních příběhů, bezprostředně provázaných se slovem, přes nervní struktury jeho volných doprovodů a cyklů živých tkání těla přírody – víření živlů měkce lineárních nebo kruhových forem, navrací se ke druhé, geometrií více členěné a ovládané poloze. Opět proměněné. V papírových objektech rozložených leporel a sestav rolí snad i připomene některé práce Jiřího Koláře. Tematem je City, město a člověk v něm. Jeho city uprostřed víru umělého světa, do kterého příroda větrem, deštěm, vegetací i samotným člověkem proniká. Prostupuje město, dotváří ho a harmonizuje. Vystavený celek je jednolitý.

Sám Aleš, především básník a také divadelník,je i jako výtvarník už dnes v Šumperku nepřehlédnutelný. Jeho výstava, v galerii první, nebude tou poslední.

Miroslav Koval, Úvodní slovo katalogu Galerie Jiřího Jílka, září 2007