Jiří Hromada:
Havel se dožil morální krize

O Václavu Havlovi, o morální krizi i úrovni našich politiků se hovořilo v pátek v Divadelním klubu v Horáckém divadle. Hostem byl dlouholetý bojovník za práva gayů a nově předseda české Herecké asociace Jiří Hromada.

Sérií akcí chce Divadelní klub HDJ vzpomenout na zesnulého Václava Havla. Ta první se před skromnou diváckou návštěvou konala v pátek v podvečer. Hostem byl Jiří Hromada – herec, později muž stojící v čele organizace gayů a od loňska předseda Herecké asociace.

Úvod besedy patřil osobním postojům a cestě hosta k divadlu (vzpomněl i na to, jak začínal rovnou záskokem v Hamletovi). Absolvent DAMU měl po deset let jediné - první a poslední velké stálé angažmá, a sice v divadle E. F. Buriana. Zde začátkem devadesátých let také došel s ideou repertoárového stálého souboru až do finále ve vyhlášeném konkurzu na ředitele.

Neuspěl ale, soubor byl zrušen a čtyřicet herců přišlo ze dne na den o práci. Ve věku 33 let vzal nestraník Hromada situaci jako výzvu, opustil divadlo a postavil se na dvacet let do čela vznikajícího gay hnutí. „Do té doby jsme pořád byli buzeranti, a ne lidi…,“ popisoval na besedě, „když se teď ohlédnu, stala se přece jen nějaká pozitivní změna v přístupu k minoritám. Teď je jen otázka, zda připustíme neonacismus a obviňování, že ony mohou za to, že je tu nějaká tzv. krize.“

Snílek a fantasta

S Havlem se Hromada setkával po roce 1988. V té době Hromada podepsal manifest Několik vět a zapojil se do proudu umělců zabývajících se změnami ve společnosti. „Pochopil jsem, že divadlo se teď děje na ulici a ve společnosti, že ta změna s sebou nese nesmírnou zodpovědnost,“ popisoval v Jihlavě první měsíce po politické změně, které byly podle něho úžasně krásné.

Na Václava Havla Hromada vzpomínal jako na výjimečnou osobnost: „Nevysoký, ráčkující, plachý snílek a fantasta – jak je možné, že změnil svojí vůlí a vytrvalostí být sám sebou a jít za svým morálním cílem náš život?“

Host připomněl i první Havlovou volbu prezidentem a veselou scénu jeho „krátkých kalhot“ při vojenské přehlídce. „Nebyly krátké, on si jenom vytáhl tak vysoko, jak byl zvyklý z kriminálu. Šek se srdíčkem, který za ně dostal, si prý dotyčný krejčí dal za rámeček. Šil je tedy vlastně zadarmo, ale vstoupil do dějin,“ bavil historkou Hromada.

Jeho setkávání s Havlem mělo věcný charakter: „Gay tematika neželela mimo jeho zájem, získal jsem u něho velkou podporu našich záměrů. On pochopil, že takových menšin je v zemi mnoho – za komunistů to byli třeba vozíčkáři, kteří nesměli existovat…, mohou to být senioři nebo cizinci… Možná bychom v sobě každý našli příslušnost k nějaké menšině.“

Hromada emotivně vzpomněl i na poslední pracovní setkání s Havlem a umělci s cílem podpořit před posledními volbami ekologický „zelený“ program. Hromada prý exprezidenta při jeho odchodu ještě oslovil na schodech: „Za celou tu dobu setkávání jsem vám vlastně neřekl důležitou věc – Já vás mám rád! Usmál se, stiskl mi ruku a odešel. Jsem šťastný, že se to stalo, i když tak nešikovně…“

Kultura upadla

Dnes Hromada bojuje za práva herců. Na postu jejich předáka vystřídal loni na podzim V. Postráneckého. „Představa Havla o tom, jaký význam bude mít kultura, byla diametrálně odlišná od toho, čeho se dožil,“ konstatoval Hromada. Žijeme podle něho hlavně v morální krizi, která začíná už chováním politiků, pro něž Hromada použil při besedě nelichotivý příměr k jistým domácím zvířatům: „Ale nejen mezi sebou, ale jaký vztah mají jako naši zaměstnanci vůči nám?! To je pro mě velké zklamání,“ hovořil Hromada o drancování, mafii a zahlcování národa konzumem.

Jedinými kulturními ostrůvky podle Hromady zůstávají právě dobrá divadla, zvláště pak na oblasti. Hromada chce podle svých slov v nové funkci smazat nálepku herecké asociace jakožto nějakého „pražského klubu herců“. „Mám k celé herecké rodině blízký vztah – jsou jediná záchrana, jak předávat lidem naději a poselství, že to má cenu jít dál i bez plné peněženky a ledniček.“

Hromada se necítí být „odborovým předákem“, část programu asociace ale koresponduje i s odborovou tematikou. Její nový šéf chce přispívat k udržení kvality profese, aby se nestala plytkou: „Nic jiného si politici nepřejí – dáme lidem chléb a hry a nám dejte pokoj! A jsme zase otroci! Dvacet let politici slibují, že kultura dostane jedno procentu z rozpočtu – a nikdy se tak nestalo.“

„Gró lidí zatleská, že se raději udělá třeba kanalizace, ale vždy se dají peníze někde najít…,“ připomněl Hromada i to, že platy na divadlech jsou pod celostátním průměrem. Svoji misi začíná tím, že objíždí oblastní divadla, seznamuje se konkrétně s jejich problémy, hovoří s řediteli.