EROZE OSY
Feryna, Marie: Osa. Jihlava – Praha (Adolescent) 2018. 48 s.; Štěpánek, Radek: Eroze. Jihlava – Prachatice – Brno (Adolescent) 2018. 28 s.
S dvěma novinkami přispěchalo v loňském roce a na přelomu sudého a lichého roku nakladatelství Adolescent, jehož hlavní hybnou sílou je básník, výtvarník, hudebník a v podstatě renesanční bytost umělce Aleše Kauera. Obě knihy vyšly jako bibliofilie, jak je krásným zvykem tohoto nakladatelství. Tou starší, o které bude řeč, je sbírka aktivistky a multižánrové osobnosti Marie Feryny s názvem Osa. Knížka vyšla v nákladu 100 kusů. Druhou v pořadí je sbírka Radka Štěpánka, nesoucí název Eroze. Kniha vyšla v pouhopouhých 50 kusech. Obě knihy jsou výraznými počiny nejen z výtvarného hlediska, ale také textově. A protože se jen málo pravděpodobně dostanou do většího oběhu čtenářů, je potřeba se na ně podívat recenzně.
OSA
básnířky Marie Feryny si přisuzuje nové estetické nahlížení na skutečnost, o níž píše. Jde o postavy agenderové, kde se hodí hovořit spíše v duchu queer, fetišismu a BDSM. Tato estetika nemá zatím v literatuře přílišné mantinely, proto si o ní nedovolím ani já recenzně a prizmatem této estetické kolonky nahlížet, to ponechám literárním vědcům. Já pohlédnu okem estetiky literární, klasické. A jen letmo nahlédnu do motivů. Svět agendera je světem schránky, do které se choulí v důsledku odmítání okolním světem („ticho jak sádra / celou mě zaobalí“), který se ale mění („oko tohoto věku už nemůže být roznětkou atomové pumy“). Oči lyrického subjektu jsou překotné, až surreální, nedůvěřivé ve vztazích, těch klasických, je jim úzko („v básni jako na popravě“), cítí se neperspektivně a „pro společnost nepředstavuji zásadní hrozbu“. A libuje si spíše v unikání, než v pátrání po tom, kým je. Zjišťuje, že se na svět dívá vícero pohledy („A nebude to nenávist / ale dvojdomost“). A že na každém počátku takovéto cesty leží spousta vyčerpání („Na mém počátku bylo slovo / to slovo byla ubohá“), strachu, zmatení. Jako by to nešlo přijmout, ten stav – nestav, ne až tolik osobou stiženou, ale jejím okolím. Feryna už ve své prvotině, tehdy ještě pod křestním jménem Jiří, dokázala, že jí čeká dlouhá a plodná cesta literaturou a že bude překračovat limity klasických formátů, které jsou vytyčeny. Osa je toho důkazem.
EROZE
Radka Štěpánka je vlastně skladba o sedmi básních. Je varováním pro budoucí generaci, je to jistý druh deníku, samomluvy i kázání, který „není obviněn, ale jenž cítí vinu“, jak je uvedeno v doslovu na přebalu knihy. Štěpánka zdobila vždy aluzivnost jeho básní, nejinak je tomu i nyní. Součástí sbírky je i poznámkový a vysvětlivkový aparát. V něm, respektive v básních, čtenář nachází odkazy do Bible, různých klasiků (Komenský, D. H. Lawrence, Leonard Cohen aj.), ale i do filmotéky. Oproti jiným sbírkám je tady patrný úbytek metaforičnosti, Štěpánek dbá na narativní podobu básní, což je však důležité kvůli samotné výpovědi. První pasáž, zachycující erozi, je jakýmsi až zbožným přáním, aby věci, které nás stíhají, byli jinak („čeká nás dlouhé bdění, / než se vyschlá pustina promění“). V druhé se věci dávají do pohybu, bezejmenná prázdnota nás obklopuje, jako z potopy světa. Autor je jakýmsi pozorovatelem celé té katastrofy, kdy se do popředí dostávají zvířata („musíme promluvit jazykem němých“) a procesy, které hýbou horninami („nebe a země si vyměnily místo“). Ty miliardy let, které proletí v jedné chvíli kolem člověka, jsou nicotné s tím, co si člověk dokázal pokazit během několika desítek let („žijeme v době zániku a neustálého ubývání“). A Radek Štěpánek to ví. Ne nadarmo jsou jeho texty v průletu celé jeho publikační historie zaměřeny na to, co ubývá v přírodě. Je novodobým ruralistou s akcentem na negativní změny, které mají jednoho společného jmenovatele, člověka. Byť Štěpánek není apokalyptický vizionář, jeho zvednutý prst je sám o sobě výstražný.
Adolescent tak představil dvě knihy, které jistě mají co říci. Nejsou jen malým nákladem pro sběratele, ale dávají tušit, jakým směrem se nakladatelství vydá. Směrem queer a aktivistickým, který bude jistě zajímavé sledovat na poli české poezie.
Ondřej Hložek, odkaz na recenzi Texty 79 (zima 2018/2019)