Anna Luňáková: Jihlavská mše
Reference Kvílení #5, psáno pro Tvar 15/2021
Odešel, ale přece žije dál, neboť láska je silnější než smrt. V parku Gustava Mahlera v Jihlavě se i letos konalo Kvílení, literárně-hudební festival věnovaný památce Martina Jelínka, básníka a výtvarníka, který nešťastně zemřel před svými 20. narozeninami. Letošní pátý ročník se nesl ve znamení hořkosladkého smutku, odtud také téma, které pohne alespoň jednou za život každým člověkem: platonická láska. Ta jako motiv literárního festivalu odkazuje i na iniciační setkání budoucího básníka nebo básnířky se světem, který se dosud skrýval za oponou a který duši po celý čas na zemi nepřestává fascinovat. Platonická láska není jen zdrojem přirozeného utrpení, ale zejména fantazií, které mohou vést až k fenomenálním dílům, jako je Danteho La Vita Nuova (Nový život) — vždyť Dante se zamiloval do Beatrice už ve svých devíti letech, zatímco jí bylo pouhých osm, bez jakékoliv touhy získat si ji jen pro sebe a s trvalostí, která překonala i její předčasnou smrt.
V moderní definici je platonická láska citem, který není podnícen sexuálním chtíčem, ale touhou druhému naslouchat, být s ním, dívat se na něj a v odlescích jeho očí vidět věčnost. A není tedy snad každá láska — dle této definice — primárně platonickou? Tento cit se ovšem může vztahovat i na neživé věci, zvířata nebo prostředí, je to i vztah rodiče ke svému dítěti. Kvílení platonickou láskou tedy pojmenovalo svůj postoj ke ztracenému mladému tvůrci. A specifický patos přinesla i jednotlivá vystoupení, čtení a koncerty. (Vždyť každý autor svým způsobem platonicky miluje to, co mu přináší život, ať už volky či nevolky to, s čím se setkává na své tvůrčí cestě a snad i to, co stvořil.)
JEHO TĚLO VYSTUPUJE Z KRAJINY
Pořadatel Kvílení, mj. i nakladatel, básník a hudebník, Aleš Kauer spolu s básníkem Janem Spěváčkem otevřeli jinak vcelku amorfní park v centru Vysočiny nekonvenčnímu typu akce takříkajíc „pro všechny“: od kolemjdoucích a volnomyšlenkářů přes štamgasty až po profesionály.
Akci otevíral křest knihy zesnulého Martina Jelínka, která vyšla k této příležitosti v Kauerově nakladatelství Adolescent pod názvem Životu říkám performance (2021).
Z básnické obce dorazili kupříkladu Pavel Zajíc a Radek Štěpánek. Mírně řečeno zahraniční scénu reprezentoval i slovenský básník Richard L. Kramár, který se postaral o druhé uvedení nové knihy v rámci tohoto festivalu. Jeho Úchopový inštinkt (2021) z nakladatelství Brak je novou sbírkou v podobě básnické mapy, která zkoumá proměňující se identitu: „moje telo je objet trouvé / jeho telo vystupuje z krajiny.“ Originální mladá slovenská poezie je cestou do mimořádným a minimalistickým jazykem uchopené emocionality.
A u emocí zůstalo po celý den. Ondřej Macl přivezl na Kvílení performativně uchopenou aktualizaci Utrpení mladého Werthera, která si pohrávala právě s otázkami citů a mezilidských vztahů. V jeho textu to byl právě mladý Werther, kdo špatně přečetl situaci, když se domáhal výlučnosti jediné lásky, zatímco všemu otevřený Albert explicitně neodmítal myšlenku na polyamorický vztah. Werther si nakonec zbytečně vezme život, protože následuje ideál, který končí ze svého principu tragikou, ne-li přímo smrtí. V dalším ze svých výstupů Macl zas uvedl performativní přednášku na téma historie polibku, která v podvečerní atmosféře dojala nejednoho diváka svým mnohdy explicitním cynismem promixovaným s upřímným a pravdivým příběhem jeho dávné, nepovedené lásky. Diváci sami ostatně měli slovo — prostřednictvím anonymních vzkazů si vzájemně sdíleli, jaký polibek pro ně hrál v životě rozhodující roli. A ať už se líbal Brežněv, Chruščov anebo jihlavský občan kdesi na nádraží, nikdy se to neobešlo bez zásahu. Společné kvílení se neslo dlouho do noci.
Celou akci pak uzavřela zádušní mše v divadelním klubu pod taktovkou Kina Peklo s DJ setem.
PERUTĚ LÁSKY V JIHLAVSKÉM PARKU
Když Marsilio Ficino, italský filosof a lékař, objevoval v 15. století i pro náš současný diskurs termín platonické lásky, popisoval náš každodenní život jako neustálý shon, ze kterého se dokážeme osvobodit tím, že se vzneseme na dvou křídlech až do nebes. Tyto perutě nejsou nic jiného než poznání a láska rostoucí právě ve společenství přátel, ať už se setkávají v novoplatonské akademii anebo v jihlavském parku.