Rekomando Ondřeje Macla – LGBT BDSM KSČM EBM
Richard L. Kramár & Kino Peklo – Borderline (nakl. Adolescent 2022), psáno pro Revue Prostor on-line (listopad)
„Chtěli jsme českou trans poezii, tak jsme si ji museli sami napsat," nechala se slyšet na Facebooku básnířka s uměleckým jménem Kino Peklo, s odkazem na vznikající sbírku Borderline psanou za pandemie ve formě milostné korespondence s Richardem L. Kramárem.
Ukázky z ní přinesly básnické weby Psí víno (v kurátorském výběru Terézie Klasové, s autorským video-čtením v kloboucích) či Nedělní chvilka poezie. V létě navíc Kino Peklo společně s Atrin Matuštík vystavili*y na jihlavském festivalu Kvílení své překlady básní z americké radikální trans antologie We Want It All (2020). A letos v říjnu byla sbírka pokřtěná, posvěcená, ne-li přímo nanebevzatá za doprovodu spřízněných audiovizuálních uskupení v Komunitním centru Husitská.
Nabízí se otázka, jak dvojí odlišná trans zkušenost nakládá s básnickými konvencemi. Zaprvé není zvykem už samotné psaní ve dvojici. K rozlišení subjektů zdánlivě pomáhá čeština a slovenština nebo to, že Kino Peklo nazývá velkou část svých textů jednotným názvem „Borderline“. Čeština navíc hraje temnějšími, řezavějšími podtóny a raději se uchyluje ke kryptičnosti než k hlouposti zrcadel. Proti tomu Kramárův slovenský projev se nevyhýbá až folklorní idyličnosti či operní extravaganci, aby mimo jiné zpochybnil vztah tradice a konzervatizmu. Také trans lidé nejenže mají nárok na univerzalitu, ale jejich jedinečná hraniční svědectví jako by – více než nějaké nevtělené obrany identit – odpovídala duchovní povaze dějin související s představami transcendence, reinkarnace, evoluce, pokroku či mystéria věčné proměny.
Bylo by tudíž hloupé hledat ve sbírce jen jakousi dvojí esencialitu, protože oba subjekty jsou bytostně tekuté, mnohohlasé, prolínají se ve sdílené angličtině a jejich tvůrčím vyznáním je logika palimpsestu. Básnická řeč, pionýrská ve své trans manifestaci, vystupuje z izolace na nepřející půdu. „how to build a safe space / for being in bed with the enemy?“ (s. 19) A spíše přepisuje, kompiluje, transplantuje, než aby imaginovala něco autonomně jiného. Nechce zahořknout a vzdát se kultury, a tak se k ní esteticky přivazuje, posílá jí nesmělé černo-srdíčkové emotikony, ale spamy to nejsou („queer láska / je vždycky trochu protestní“, s. 32). Nejsou to ani žádná smutná evangelia andělů a démonů. Borderline je především odvážná básnická sbírka, která může inspirovat ostatní queer básníř*ky k autorskému sebevědomí a těm, kdo nejsou queer, dává jasně zakusit hranice jejich univerzalit – jejich borderlines. A tak jim možná otevírá nové obzory.
Ze sbírky lze mimochodem vyčíst i to, že stav kultury pokulhává za invencí pornografie. Jistě, drtivá většina XXX-obsahů je patriarchálně-heteronormativní a vede až monotónně k uspokojení. To však neplatí pro jejich queer etičtější podoby, které mohou mít na společnost až blahodárný vliv. Jak soudil už před patnácti lety básník Filip Sklenář: „[Pornografie] je jedinou oblastí veškeré kultury, která vede lidi přímo k Bohu, protože je učí soustředit se na své skutečné potřeby a touhy.“ Takové porno se zdá být fantazmatem cudnější, rozpornější erotiky než jejím totalitním opakem. Je kybernetickou utopií, kde se dá nebýt i jiným způsobem než po smrti.
Idol (s. 26)
"příroda je ze své podstaty debilní
paradox svieti nad zborom
ako koloratúrny soprán
prosím ťa miluj ma
tak ako vietor
ako dážď"