Vojtěch Vacek: Mžikotání vzácných večerů

Jan Horský: Fosfény (nakl. Adolescent 2023), Tvar 19/2023 (listopad)

 

Letos na podzim vyšla v jihlavském nakladatelství Adolescent, zaměřeném na queer literaturu a bibliofilie, první básnická kniha Jana Horského – Fosfény. A protože si Adolescent dává na podobě svých titulů záležet, nemohl jsem se dočkat, až si osahám jejich nejnovější artefakt na vlastní ruce. Příležitost se naskytla ve středu 18. října v čítárně HYB4 na uvedení s názvem Paobrazy, Mžitky, Fosfény.

Petr Borkovec v jednom nedávném rozhlasovém rozhovoru konstatoval, že každé autorské čtení je nakonec považováno za povedené, třebaže je vlastně nanicovaté nebo dokonce otřesné. Snad je tato benevolence vlastní všem nevelkým lidským společenstvím, jejichž členové se alespoň periferně znají a váží si, když už ne jakékoliv práce pro společnou věc, pak alespoň dobré vůle onu práci zastat. Osobně tuto vlastnost považuji za znak zdravé komunity a jeden z důležitých a pozitivních atributů živé básnické současnosti.

Ovšem na reálnou podobu toho, co vidíme, ocitneme-li se na některém z autorských čtení, může mít vstřícné prostředí vliv jen do té míry, do jaké své okolí vnímá a reflektuje sám performer. Tváří v tvář účinkujícím a pořadatelům nezbývá než konstatovat, že těch otřesných zážitků je minimum. Průměrných spousta. A pravou vzácnost představují události, které v posluchači probudí něco opravdového. Křest Fosfénů se dá bez dlouhého přemýšlení zařadit do té poslední škatule.

Není lehké vypátrat, odkud se bere ona kvintesence, která tu a tam naplní prostor jako životodárné světlo a způsobuje, že se věci dějí dobře. Nejde přitom ani tak o uměleckou kvalitu prezentovaného nebo o dramaturgickou dokonalost. Daleko spíš v jádru úspěchu dlí upřímná ochota pořadatelů a účinkujících udělat pro věc maximum na jedné straně a pocit natěšení a opravdový zájem naslouchat a být u toho na straně druhé, návštěvnické. A to je konstelace, která se nedá vyvolat pouhým přáním ani žádnými standardizovanými propagačními metodami. Taková konstelace se zkrátka vyskytne a na pár chvil s námi spolubytuje v houštinách kaváren, klubů, čítáren… dokud nevyvane do noci.

Jeden vzorec se ale přece jen rozpoznat dá. Pokud mluvíme o zážitkotvorných událostech, zpravidla se nejedná o prosté autorské čtení bez nadstavby. Jako důležitá se ukazuje přidaná hodnota, která by slova ozvláštňovala, rozšiřovala, uváděla do podivuhodných kontextů. Tuto podmínku Paobrazy, Mžitky, Fosfény naplnily beze zbytku.

Horský totiž na svůj večer přizval množství spoluúčinkujících – lidí, kteří měli takový či onaký vliv na podobu křtěné knihy, z nichž každý pojal svůj výstup po svém. Někteří se stali dokonce stále-přítomnými. Řeč je o hudební sekci sestávající z Kina Pekla a zvukového tělesa IRMA. Kino Peklo celý večer podtrhlo hučivým a pulzujícím ambientem, který se tu a tam rozkošatěl a zmohutněl. IRMA – kapela o fluidním počtu členů vycházející ze zaniklého Úvodu do komparatistiky a šířící do světa dobré jméno a dílo pozapomenuté spisovatelky Irmy Geisslové – mezitím klopotala a cvinkrlala, skřehotala, vrzala a brnkýrovala své stále prokomponovanější kompozice. Je už zkrátka úlohou ambientu, aby prostor nasytil, leč nezahltil. Obzvlášť mají-li přece jenom na místě svou úlohu také slova.

Poezie Jana Horského je trpělivá a obrazy se míhají po papíře jako fosfény. Stejně tak samotná slova a verše: tvoří si kolem sebe místo, aby mohly naplno zaznít a vykvést. Zároveň přísluší k poměrně plaché a nepřístupné čeledi. Jak se takové poezie tedy zhostit naživo?

Výzvu přijalo více lidí rozličnými způsoby. Například Ondřej Macl kloktacím okénkem, které autor těchto řádků ocenil urputným záchvatem smíchu, jelikož se stalo jeho první zkušeností s onou krásnou skutečností, že lze kromě bacilů a virů vykloktat i cosi smysluplného.

O něco seriózněji, avšak neméně vynalézavě,přistoupila k performanci trojice IrynaZahladko, Klára Černá, Jakub Vaněk, která s sebou na pódium vytáhla dlouhý svitek, jejž posléze na principu hracího strojku všichni tři přečetli tak, jak jim postupně ten který part uplýval před očima. Načež rozmotaný svitek zanechali omotaný kolem mikrofonu a následně nikam daleko neodešli, jelikož jsou všichni členy na scéně bytující IRMY.

oho večera se toho odehrálo mnoho. Ke slyšení byly texty Anny Luňákové, Antonína Zhořce, Anny Gažiové nebo Alžběty Králové…

Nakonec byl na místě přítomný také postupně mizející náklad knihy a k němu posledních pár výtisků zinu, jenž ji doplňuje, a nezbývá než dodat, že se jedná o soupředmětí azurové a přepěkné. Také si je odtamtud kde kdo odnesl, aby mohl mít Fosfény při sobě, až se mu zas jednou posteskne po mžikotání takových večerů.