Čtenářský náčrtník Petra Čermáčka (10)
Jan Horský – Fosfény (nakl. Adolescent 2023), portál protimluv.net (červen)
Zatlačit prsty jemně na víčka a sledovat zářivé obrazce, světelné mžitky, představovat si, že uvnitř prší. Imaginativní Fosfény Jana Horského (Adolescent, 2023) jsou podmanivé svou až chaotickou asociativností, rozostřením lyrického subjektu, formou, jakou je nahlížena identita, prostupováním hranic. Míjí mne snahy o programové „nápravy“ češtiny, aby nebyla binární, stejně tak jako křečovité diskuse, co s jazykem lze a co nelze… Jazyk se vyvíjel a vyvíjí a myslím, že je lépe vše ponechat přirozenému samovývoji, než být direktivními napravovateli. Ve své čtenářské črtě pominu aspekty generační či společenské, které jsou diskutovány například v recenzi Petra Urama a Vasiliose Chaleplise a zůstanu ve své roli čtenáře poezie. Poezie je prostorem, s kterým je prověřování pravidel jazyka, ověřování jeho udržitelných možností bytostně spojeno, a právě to se ve Fosfénech děje, nápaditě, mnohotvárně. „Podzim nám vrazil do dveří / fluorescentní a suchý / V jezeru květy omítky / Sedřené domy s vysokými stropy / nahé domy a nízký / práh bolesti.“ Mám rád básně s neklidnými toulavými, až surreálními obrazy, a právě takových je ve Fosfénech většina. Horečnatá proudovitost, osobitá metaforičnost, až filmový střih, tenze mezi obrazy. „Je nám sto padesát let / Jenom / Je nám Paříž do nicoty / Schovám tě / v bytu na Krásenský / pomalu nalamuješ slova Z rány nesvítá / a my / malujeme žlučné světy / na zdi kam jinam / jenom / pohybovat se městem / s nenápadnou prudkostí šera.“ V tematizaci jazyka, řeči, psaní, v přístupu, kdy jazyk nejen dává možnost vyslovit skutečnost, ale kdy ji zároveň vytváří, kdy je aktivním hybatelem sebeuvědomění, jsou Fosfény blízké sbírkám autorek, které do češtiny zamířily z jiných jazyků, Iryny Zahladko či Zofie Bałdygy. „Hláskuji své jméno / šeptám ho jako triptych / a oběti vyměňuju / za tři otisky / prstů.“ „Píšu ti všemi deseti (poprvé / mají doteky tvar znaku / Poprvé / se oslovujeme jazykem prstů) Slunce a / přepálené pohledy na nebe v očích: / negativní prostory / němá okna / … / Klepu si na zuby jako do klávesnic (Všichni začali nesnášet groupchaty) /… / ještě / závorky a černé oči Jsme / dvojtečky / otevřené dovnitř.“ U knížek z nakladatelství Asolescent nelze nezmínit jejich fyzickou podobu, konkrétně u Fosfénů: desky s prořezem, ruční šití, kresby Antonína Zhořce souznící s těkavostí Horského poetiky, vše ve stylu Do it yourself. Velmi rád jsem jedním z pouhého sta čtenářů, kteří ji mohou mít doma.