Kristýna Svidroňová — Antonín Zhořec: Rejpnu si do solární bouře

Antonín Zhořec: Rejpnu si do solární bouře (nakl. Adolescent, 2024), Facebook (září)

 

Sbírka Antonína Zhořce Rejpnu si do solární bouře se mi dostala do rukou ve správnou chvíli, během tohoto léta. Připomněla mi ten moment, kdy jsem poprvé slyšela píseň Hot Gum od Sofie Iselly. Ta mě totiž také naprosto protnula, prošla mnou a zapálila uhasínající obvody kreativity, touhy, hravosti. A také mi ukázala, že se na to zhasínání možná jen zbytečně soustředím a hledám ho tam, kde není. Antonínova tvorba mě přivedla také zpět ke knížce Tracyho tygr, kterou zbožňuji. Antonínova sbírka podtrhla několikrát mou současnost a ukázala mi, jak jemná i silná může radost ze čtení být. Jakoby mi někdo precizně vyleštil lehce zamlžené brýle.

Když jsem ji četla poprvé, měla jsem radost z textů. Z textů, které jsou propojené motivicky a nenásilně spolu koexistují v unikátní harmonii. Viděla jsem bouři vnitřní i vnější, utíkat tygry za zdrobnělinami, které rozjitřují ducha, plápolat oheň mezi komplikovanými životními momenty. Šla jsem ulicí, která mrzla a zase roztávala a v té chůzi byla naléhavost. Hmota se pod slovy mění v básních Antonína Zhořce tak samozřejmě a jde proti zákonům fyziky, tak snadno se v ní věci lámou, tak přirozeně v ní člověk dostává ze sebe druhého člověka až najednou je vrstev kůže moc a moc se v ní stává možností. Tohle je básnická bouře, záře žlutá dopadající na každou kůžičku. Chce se mi dál a dál o tom psát. Nechci přestat. Sbírka svou imaginací mě vede tam, kde to jaksi znám a zároveň je zde každá chvíle pučící překvapením, každý verš je úhledně dopadajícím paprskem. Je to ohromující čtení. Další vynikající počin nakladatelství Adolescent.