Street Poets

kombinovaná technika na papíře, 86 x 61, 2009 - 2010

 
Městské stěny jsou často pokryty spletí čar. Nepravidelné tahy se vlní v hadovité tvary přecházející v abstraktní písmo (znak) načrtnuté ve spěchu. Odráží rytmus města, jeho nástrahy a možné postihy. Vodorovné linie se protínají se svislými. Rezonují. Zdá se, že nejde o konkrétní kresbu, i když ji často připomínají. Setkáváme se tu s jakousi až bolestnou posedlostí, s úpěnlivou snahou pokrýt stěnu strukturou nesčetných čar. Snad ze strachu před prázdnotou. Podobně se prý chová psychotické dítě trpící pocitem, že bylo „zazděno“. Chrání se před okolím tím, že vyplňuje prázdnotu. Stěny pokreslené člověkem prozrazují hlubokou úzkost...

Aleš Kauer, květen 2010 (parafráze na Jose Pijona), text k výstavě ve Vlastivědném muzeu Šumperk